Srpen 2015

Jedem

31. srpna 2015 v 13:57 | Lex |  Deník

Po delší době sem zavítala zpátky do blogovejch vod. Po delší době se dostavilo odhodlání a já ho potřebuju zachytit.

Před začátkem školního roku mi vždycky stoupne adrenalin, asi je to tím očekávanym stresem a novejma papírnickejma potřebama (miluju čistej papír). V minulosti sem si pokaždý dávala hromadu nerealistickejch předsevzetí - letos budu nejlepší, letos budu mít dokonalý zápisky, letos všem vytřu zrak; ale tentokrát ne. Tentokrát sem si nastavila laťku vejš. Chci udělat všechno, co bude v mejch silách a chci za to na sebe bejt řádně hrdá, i když nebudu excelovat v každý hodině, i když nebudu nejlepší student, jakej kdy existoval, i když budu stěží prolejzat.

Chci na sebe bejt hrdá. Chci bejt hrdá na všechno, co zvládnu a chci bejt hrdá na každej zmařenej pokus. Chci bejt hrdá na každej relaps, kterýmu sem se úspěšně vyhnula, a na každej přečkanej absťák. Chci pokračovat v tom, co už vlastně dělám od začátku - v přežívání, den za dnem. Sebepoškozování, závislost, perfekcionismus, úzkosti, deprese. Chci tomu nakopat prdel, asi ne letos, asi ne tenhle školní rok, prostě jednou. Chci tomu nakopat prdel za všechny, co to nezvládli. A hlavně za sebe.

Ale hlavně už žádný nový začátky.