Už zas

21. července 2015 v 16:00 | Lex |  Deník
Ne, ne, ne. Už v tom fakt nejde pokračovat, už to fakt takhle nejde dál, už mě to nebaví, už mi to nepomáhá, už to nechci.

Depersonalizace jak prase. Neměla sem si ty nehty kousat (už zas). Neměla sem si škrábat ty záda (už zas). Ani nevím, co to vlastně spustilo tentokrát, jestli sem zase moc mluvila nebo naopak moc mlčela. Jestli sem přece jenom neměla ty věci vytahovat na povrch a místo toho se tvářit, že je všechno oukej. Furt dokola si opakuju, že tohle je moje poslední šance zvládnout to sama. A pokolikátý už si to říkám, hm? Ale nějakej vtíravej hlas mě pořád provokuje, ať to eště jednou zkusím, že tentokrát to zvládnu líp, tentokrát to bude lepší, já budu lepší. I když to takhle nikdy nefungovalo. Nikdy, chápeš to?

Já vim, že to samo jenom tak nepřestane. Že tomu musím dát čas, že sobě musím dát čas, ale asi sem prostě moc netrpělivá, asi pořád chci nějakej zázračnej lék, po kterým to všechno bude dobrý. Třeba mě vyléčí tahle nová aktivita. Třeba mě vyléčí nová škola. Nová "životní filosofie", nový pilule, novej domov a furt to všechno zůstává při starým, furt sem stejně nepoučitelná a furt nejsem schopná pochopit, jak to na světě funguje.


Začínám si uvědomovat, že odchod z mý starý školy možná přece jenom nebyl můj největší životní fuckup. Ale to je vlastně jedno. Měla sem to zadupat do země dřív, než mi to přerostlo přes hlavu. Ale to sem neudělala a teď se s tím musím vypořádat v plný verzi.

Asi se pořád ještě mám vo co opřít, ale asi se pořád ještě nemám vo koho opřít.

"Ale já sem to vážně tak nemyslela, když sem všem řekla, ať táhnou do háje; vlastně jo, myslela, ale měla sem bejt trochu selektivnější, neměla sem ty čistky dělat tak důkladně. Měla sem tu svoji zahradu pomalu a pracně vyplevelit, a ne na ni shodit atomovku a pak se divit, že mi tam nic neroste."

Dobře, dobře, asi těch velkej životních fuckups bylo víc a už to přestanu zjednodušovat, slibuju. Podle průměrnýho věku, kterýho se lidi dožívaj, mám ještě přes šedesát let na to, abych s tím něco udělala.

Bonus pro ty, kdo to vážně celý přečetli:

Když mi bylo nějakejch dvanáct, učitelka na ZSV nám při hodině řekla, že fetiš znamená nějakej předmět, kterej má údajně přinášet štěstí. Se spolužačkama sme se toho chytily, a protože se nám to slovo děsně líbilo, začaly sme ho používat, takže nějakou dobu všude kolem nás lítalo. Musely sme vypadat jako sebranka dvanáctiletejch deviantů. A nikdo nám tenkrát nic neřekl.
 


Komentáře

1 Bels | E-mail | Web | 21. července 2015 v 17:22 | Reagovat

Snad se tvá zahrádka ještě zbráborá. Jinak... co je to za učitelku, že z ní padaj takový bláboly?

2 Lex | Web | 21. července 2015 v 18:33 | Reagovat

[1]: Myslím, že to byla ta samá, co holčičí části naší třídy kladla na srdce, že jestli chceme zhubnout, měly bysme každý sousto dlouho a pomalu kousat, abysme toho tolik nesnědly. Kvalitní výuka hadr.

3 Nebožka | Web | 30. července 2015 v 22:39 | Reagovat

Postupný hnojení něčím kvalitním by to mohlo spravit. Držím tomu palce.

4 Lex | Web | 31. července 2015 v 13:39 | Reagovat

[3]: Díky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama