Červenec 2015

Den první

28. července 2015 v 15:37 | Lex |  Kontejner
Starej řetězák. Jelikož sem sto let za opicema a jelikož je mi blbě a nemůžu jít běhat, je to ideální způsob, jak zabít čas. Původní článek sem už nenašla, ale zřejmě pochází od Cirrat.

Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Den druhý - Devět faktů o tobě.
Den třetí - Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.
Den čtvrtý - Sedm věcí, nad kterýma často přemýšlíš.
Den pátý - Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.
Den šestý - Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).
Den sedmý - Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.
Den osmý - Tři věci, které tě vzrušují.
Den devátý - Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.
Den desátý - Jedna zpověď.

Už zas

21. července 2015 v 16:00 | Lex |  Deník
Ne, ne, ne. Už v tom fakt nejde pokračovat, už to fakt takhle nejde dál, už mě to nebaví, už mi to nepomáhá, už to nechci.

Depersonalizace jak prase. Neměla sem si ty nehty kousat (už zas). Neměla sem si škrábat ty záda (už zas). Ani nevím, co to vlastně spustilo tentokrát, jestli sem zase moc mluvila nebo naopak moc mlčela. Jestli sem přece jenom neměla ty věci vytahovat na povrch a místo toho se tvářit, že je všechno oukej. Furt dokola si opakuju, že tohle je moje poslední šance zvládnout to sama. A pokolikátý už si to říkám, hm? Ale nějakej vtíravej hlas mě pořád provokuje, ať to eště jednou zkusím, že tentokrát to zvládnu líp, tentokrát to bude lepší, já budu lepší. I když to takhle nikdy nefungovalo. Nikdy, chápeš to?

Já vim, že to samo jenom tak nepřestane. Že tomu musím dát čas, že sobě musím dát čas, ale asi sem prostě moc netrpělivá, asi pořád chci nějakej zázračnej lék, po kterým to všechno bude dobrý. Třeba mě vyléčí tahle nová aktivita. Třeba mě vyléčí nová škola. Nová "životní filosofie", nový pilule, novej domov a furt to všechno zůstává při starým, furt sem stejně nepoučitelná a furt nejsem schopná pochopit, jak to na světě funguje.

Perfekcionistův lament

18. července 2015 v 13:44 | Lex |  Deník
Dneska žádný džouky nebudou.

O věčný nepoučitelnosti

15. července 2015 v 10:45 | Lex |  Deník
Nečekala bych, že se znovu vrátim do týhle pekelný díry. Takže sem tady.

Nevim, jak dlouho je to od mýho posledního útěku; radši budu místo toho měřit čas od chvíle, kdy sem přestala bejt seriózní občan blogový společnosti a odešla na hiatus, kterej se tak trochu protáhl. Od tý doby sice vznikly jeden nebo dva další blogy, ale žádnej z nich nestihl získat tu kýženou čtenářskou základnu.

Co se za tu dobu změnilo:
  • přestěhovala sem se
  • pokusila sem se bejt zodpovědnej dospělej jedinec
  • zjistila sem, že nejsem zodpovědnej dospělej jedinec
  • začala sem se učit dva další jazyky
  • moje angličtina se zlepšila natolik, že už nemusim číst překlady
  • změnila sem školu
  • přestala sem hrát na PC
  • přestala sem hrát na kejtru
  • začala sem malovat
  • začala sem u sebe horečně uklízet
  • naučila sem se učit se
  • začala sem si přivydělávat angličtinou
  • zjistila sem, že angličtinou si člověk nevydělá
  • návrat ke čtení
  • nostalgie po Městě
  • nostalgie po M
  • začala sem brát pilule
  • přestala sem plánovat hromadnou pomstu
  • přestala sem si idealizovat lidi, který neznám, v důsledku čehož sem
  • přišla o poslední zbytky dřívějších naivních ideálů